K chorvatskemu pobrezi jezdi kazde leto skoro milion Cechu. Nevedel jsem ale, ze 10.000 z nich si kazdorocne v chorvatskych pristavech vypujci jachtu a s vetrem v zadech se prohani Jadranem.

Na jachte jsem nikdy nebyl, takze plan na leto byl jasny. Nastesti mam kamarada Honzu, ktery je nejen pilot paraglidingu, ale take kapitan, takze muze svobodne plachtit na otevrenem mori. Jednou dokonce preplaval na 6ti metrove jachte Atlantik. Vedel jsem, ze budeme v dobrych rukou :)

Po ceste autem do Splitu jsme na chorvatskych dalnicich videli hned 4 dopravni nehody. Decka, jezdete opatrne! Kousek od Splitu jsme chvili hledali pristav Marina Kastela, kde na nas cekala 8-mi mistna plachetnice na 7 dni. Po vyrizeni poslednich formalit jsme do kajuty nanosili zasoby jidla a piti a mohli jsme vyplout. Hned po vypluti z pristavu fouknul dobry vitr, takze jsme poprve napnuli plachty a vyrazili na jih. Naklon jako prase a hned 9 uzlu. Byl to mazec. Takovou palbu jsem necekal.

Zvolili jsme trasu od ostrovu k ostrovu s prilezitostnym koupanim a snorchlovanim na peknych mistech. Kazdy vecer jsme to zapichli v nejake zatoce, kde byl klid a cista voda. Tam jsme na kotve prenocovali a rano vyrazili zase dal. Cilem nasi plavby byl chorvatsky ostrov Palagruza, vzdaleny od Splitu vice nez 60 namornich mil. Vytvorili jsme 4-clenne tymy a plachtili celou noc, aby jsme tam k ranu dorazili.

Kdyz nefouka vitr, musi se jet na motor. Takova plavba je hlucna a plasi ryby. Na Palagruzu nam docela foukalo, takze nocni plavba byla super. Obloha vymetena, plna zaricich hvezd. Plachetnice jela naprosto tise, za coz nas Poseidon odmenil vyjimecnou podivanou. Krome delfinu jsme videli lovit tunaky. Uz jsem toho videl na ceste kolem sveta hodne, ale neco takoveho jsem zazil poprve. Tunaci obklicili hejno ryb dokola, a pak zacala jatka. Vyskoky metrovych ryb nad hladinu ukazovaly, s jakou vervou se z hlubiny tunaci vrhali na bezbranne rybky. Po ceste z Palagruzi jsme je videli znovu.

Palagruza je nadhery ostrov uprostred Jadranu, ozdobeny jednim barackem a majakem. Krome racku se na ostrove dari spouste bylin a divokemu cesneku. Krome nadherneho vyhledu na sire more tak cloveka uchvati i spousta peknych vuni. U dalsiho ostrova jsme navstivili podmorskou jeskyni Modra Spilja. Dovnitr jsme se dostali clunem, ale ven na sire more jsme museli podplavat asi 3 m dlouhy sifon. Tak krasnou modrou barvu jsem jeste nevidel. Dalsi zajimava navstivena mista byly Hvar, Korcula nebo morske bunkry pro jugoslavske ponorky.

Par fotek z naseho plachteni si muzete prohlednout v albu cislo 80.

Namisto planovane Makedonie jsme posledni cervnovy tyden 2010 vyrazili do Slovinska. Mohly za to tlakove nize, ktere se stale drzely nad Balkanem. Zatimco tlakove utvary se drzely pohromade, nase puvodne 6ti clena posadka se postupne rozpadala, az jsme do Slovinska vyrazili jen ve slozeni Hynek, Klara, Kamil a Jack. Mirek s Honzem se pripojili pozdeji a nakonec jsme se na Kobale potkali i s Mirkem a Andreou. Tazke particka byla kompletni.

Gozd v Karavankach

Zacali jsme jiz tradicne startovackou na Gozdu v Karavankach. Nadherne misto a nadherne letani. Letos nam ale pocasi nevyslo, diky vychodnimu vetru. Pozdravili jsme alespon Jurije, majitele startovacky, ktery nam dal vyborny tip na poletani kolem Bohinjskeho jezera, kam jsme take hned vecer vyrazili.

Letani nad Bohinjskym jezerem

Bohinjske jezero je rozhodne jedna z nejkrasnejsich lokalit celeho Slovinska. Krome koupacky ve studene horske vode se nabizi nadherne vyhledy na vrcholky Triglavskeho narodniho parku, prirodni lezecka stena, rybolov, vodni sporty, vyjizdky na kole a trekking. Na vrchol Vogel se da vyjet lanovkou za 9 Euro. Odtamtud vede dalsi lanovka za 2 Eura na startovacku Orli hlava, ze ktere jsme take leteli. Jezero se dalo cele obletet a podivat se tak na celou lokalitu z ptaci perspektivy.

Hned druhy den jsme vyrazili na protilehly kopec Vogar, ktery je vhodny zejmena pro vecerni svahovani nad jezerem. Po ceste na start Honza zakopnul a nestastne si zlomil zapesti. Jeste ten vecer Honzu operovali a zadratovali dve zlomene kustky. Zbytek vyletu s nami Honza statecne absolvoval a s podporou analgetik vydrzel az do navratu do Brna. Zatimco Honza odpocival se zlomenym zapestim na louce, ja s Kamilem jsme si vychutnavali zapadajici slunce nad Bohinjskym jezerem. Byl to nadherny vecerni let a kochacka na plny pecky.

Poprve na Kobale

Z Bohinjskeho jezera jsme pres Zelezniky vyrazili na nejslavnejsi slovinsky teren Kobala. Od Bohinjskeho jezera je vzdalen jen 20 km vzdusnou carou. Startuje se z kopce Kobala (1045 m) nad mesteckem Tolmin, lezicim v udoli reky Soca. Tyrkysovou barvu reky je treba videt na vlastni oci, proste nadhera. Ja byl na Kobale poprve, takze zadne velke ambice na prelet nebyly. Vytocil jsem neco nad mestem a pokracoval na Mrzli vrch. Vystoupat na Krn se mi nedarilo, a tak jsem to stocil na zapad a letel na Stol. Tam jsem dlouho bojoval a musel vysvahovat cely kopec.

Po ceste zpatky uz naskakovaly poradne kongestaky, ktere nas vsechny zacaly poradne strasit. Kdyz jsem byl nad Kobaridem, tak uz to vypadalo dost spatne a bourkove mraky zacaly rust vsude kolem. Jedine bezpecne vychodisko bylo rychle pristat a schovat se pred destem. Prvni kapky padaly uz pri baleni padaku, ale stihnul jsem to.

Navsteva Terstu

Protoze na Kobale bylo vylozene bourkove pocasi, zahnal nas kazdodeni prevyvoj oblacnosti dale na jih, na letovy teren Lijak. Tam byla bohuzel situace podobna, proto jsme travili dny koupanim v prehrade Vogrsek, koupackou v mori v Sistiane a navstevou vecerniho Terstu. Mnam, to byla zmrzlina … Po ceste zpatky jsme tentokrat nevyuzili predrazene slovinske dalnice. Vraceli jsme se pres Tolmin, Bovec a Tarvisio a videli tak Kaninsky hreben a spoustu dalsich nadhernych slovinskych hor. Ze zacatku nas trochu mrzelo, ze Makedonie nevysla. Po tydnu ve Slovinsku bylo ale vsechno jinak. Chce se mi zpet na Kobalu ...

Par fotek z naseho putovani Slovinskem najdete v sekci Photos pod cislem 79. A jeste jedna panoramaticka fotka Bohinjskeho jezera ke stazeni.

Prave jsem se vratil z rakouskeho Hallstattu, kde jsem se jako asistent Beskydske skoly letani zucastnil bezpecnostniho treninku nad vodou. Byla to paradni akcicka zamerena na zvyseni bezpecnosti pri padakovem letani. Trenink se provadi nad zajistenou vodni hladinou a oceni ho zejmena piloti zacatecnici, ale take piloti, kteri si poridi nove kridlo a chteji se s nim trochu vice skamaradit. Na nasem kurzu byli i piloti, ktere se po zimni prestavce chteli "poradne rozletat."

A proc o tom vlastne mluvim? Behem minuleho roku jsem byl svedkem 4 vaznych urazu na padaku, ktere mely spolecneho jmenovatele – asymetricke zaklopeni vrchliku, tzv. klapanec. Sam jsem mel v Bassanu na podzim co delat, kdyz mi v sesti metrech nad zemi, behem pristavani v silnem vetru, klaplo 60% padaku. Nebyt rychleho zasahu do rizeni, kdo vi, jak by to dopadlo.

Kdyz si takovy klapanec poridite nizko nad zemi, tak je rychla a presna reakce pilota jedinou cestou, jak z toho ven. A prave takove situace se na bezpecnostnim treninku cvici. Piloti si mnohokrat vyzkouseli asymetricka zaklopeni, zborceni nabezne hrany a sestupove manevry. Dalsi den trenovali to same s pouzitim speed systemu. To uz byly reakce narychleneho vrchliku pekne dynamicke. Trenoval se i bezpecny nastup a vystup ze spiraly.

Co se mi ale libilo nejvic, bylo pouziti GoPro kamerky, kterou dostal kazdy ucastnik kurzu. Kamerka ma siri zaberu 180 stupnu a zachyti nejen vrchlik, ale take pilotovy neklidne ruce. Pri vecernim prohlizeni porizenych zaberu se nemohl nikdo vykrucovat a hned bylo videt, kde je co zlepsovat. Mozna i proto zvladli piloti svuj 4-denni trenink nad vodou na jednicku.

Pokud je pro vas SIV kurz prilis drahym resenim, sahnete po Bezpecnostnim treninku. Procvicite si stejne figury jako na SIVu s vyjimkou figur, kde dochazi k odtrzeni proudnic – takze zadne full stally a negativky. Piloti meli po kurzu dobry pocit, ze udelali vic pro svoji bezpecnost a vyzkouseli sve reakce na nestandardni letove situace.

Tak at nam to lita, a hlavne bez klapancu!

Ja nevim, co tomu pocasi rikate vy, ale ja jsem z toho dost unavenej. Kazdy rok v kvetnu trochu prsi, ale letos je toho moc. Nejen ze se neda litat, ale i behani v lese, nebo jizda na kole ci koleckovych bruslich je kvuli pocasi komplikovana.

V patek 28. 5. 2010 se v Beskydech na Javorovem konecne litalo. Seslo se nas tam dost. Po dlouhe dobe jsem se videl s Tomasem, Borisem, Davidem, Lubosem a dalsimi piloty. Vsichni si stezovali, ze nebyli 3 tydny i vice ve vzduchu. Ja mel stesti, ze jako asistent Beskydske skoly letani, jsem se treti kvetnovy tyden dostal se zakladnim kurzem do Bassana, kde jsme si paradne politali. Tim paradne myslim opravdu spicove. Kurzici bez varia letali 500 m nad kopcem a hned naostro zkouseli sestupove manevry – B-stall a zaklopeni usi, aby se vubec dostali dolu :) Za 3 dny letani v italske termice si nadherne zalitali.

Plan 10 beskydskych vrcholu pokracuje!

Muj plan sletnout 10 vybranych beskydskych kopcu pokracuje. Letani nam trochu komplikuje pocasi, ale hned jak to v cervnu pujde, tak vyrazime na dalsi vrcholky.

Hned jak nastane severni situace a pocasi nam to dovoli, svolam akci a hura na kopec. Na musce budou vrcholy: Godula, Smrk a Velky Javornik. Nekolik borcu uz se formou komentare prihlasilo, takze pocitam s Mirkem N., Jirkou K., Martinem F. a mozna dostneme na vyslap i znameho odpurce pesi turistiky Dava :) Takze namazat pod koleny a hura nakopec!

Vybrat si pro svatbu termin 1. kvetna je jiste romanticka zalezitost, ale s predpovedi pocasi to na sobotu nevypadalo nijak ruzove. Kdyz jsme dopoledne vyjizdeli z Brna, zacala se oblacnost trochu protrhavat. Sice jsme doufali, ze se pocasi umoudri, ale ze bude letovo, tomu jsme neverili.

Za Olomouci uz vypadalo pocasi lepe, ale mraku bylo stale dost. Podobna situace byla i na louce pod ondrejnickou Skalkou v Beskydech, kde uz se shromazdovali svatebni hoste a pomalu plnili mista pod pripravenymi stany s obcerstvenim.
Tomas a Lucka meli vsechno perfektne pripravene. Mist k sezeni bylo dostatek, podium nachystane a na plotne probublaval gulasek a dalsi pochutiny. Jidla a piti bylo dostatek jak pro vegetariany tak pro masozravce :)

Snatek probehl ve vzduchu

Jak to cele Tomas vymyslel? Ze startovacky Skalka ihned za sebou vystartuji na tandemovych padacich: 1. fotograf 2. starosta 3. matrikarka 4. snoubenci 5. druhy fotograf. Ve vzduchu si behem letu reknou pres vysilacky sve ano. Situace na startu nebyla jednoducha, protoze nefoukalo idealne. Toho se ale tandem-piloti nezalekli a chopili se hadrovych stroju. Prvni odstartoval 1. fotograf, hned za nim pan starosta a ted se to stalo. S uzasem ve tvari jsme vsichni dole pod kopcem hledeli na start, jak se ousko padaku zachycuje o vysoky smrk a pan starosta konci mezi veverkami. Nez sundali padak ze stromu, starosta presedl na jiny tandem a startovalo se znovu. Napodruhe se vse jiz podarilo a snatek opravdu probehl ve vzduchu, za hlasiteho potlesku a nadseni prihlizejicich.

Celou akci zpestrili Tomasovi kamaradi z ceske parasutisticke reprezentace, kdyz svymi seskoky pobavili hosty. Nejvice zaujal mistr sveta Libor Jirousek, ktery vsem vyrazil dech pristanim v 80 km/h na devitimetrovem padaku (bezna plocha padaku je 20m2). Takovou rychlost pri pristani jsem jeste nevidel.

K tanci a poslechu zahrali Robsoni a vecer probehly dalsi zajimave akce, ktere jsme s Klarou uz nevideli, protoze jsme se museli odebrat zpatky do Brna. Toz byla to povedena akce se vsim vsudy. Tomas nam nazorne ukazal, ze zivot je treba si uzivat a vyvarovat se zazitym stereotypum :) Nekolik fotek z akce si muzete prohlednout v sekci Photos pod cislem: 78

Prejeme Tomovi a Lucce vse nejlepsi na spolecne ceste zivotem, ktera se pred nimi prave otevrela.

Pro paraglidingovou sezonu 2010 jsem si krome zdokonaleni se v letani preletu, stanovil nasledujici cil: sletnout 10 vybranych beskydskych vrcholku na padakovem kluzaku. Aby to ale nebylo jen o vyslapu na kopec a naslednem sletnuti, stanovil jsem dalsi kriteria tak, aby byl cely plan zajimavejsi. Na kopec musim vylezt jen s pouzitim vlastni sily. Zadne vyvozy autem, zadna lanovka. Musim s sebou vynest nejakou cast bivakoveho vybaveni.

Cela akce je koncipovana jako seznameni se s bivakovym letanim. Pilot letici bivakovy prelet si v sedacce veze spacak, stan, varic a neco k snedku. Proste kompletni ale jednoducha vybava pro nocovani v horach.

O zaleteny vykon tady nejde. Jedna se o spontanni poznavani Beskyd na padaku spojene s trekingem a pohybem po horach. Kam nedoletim, tam dojdu pesky. Na cely plan mam celou sezonu, ale je jiste, ze pokud mi bude pocasi prat, da se cela akce realizovat do konce leta.

Ktere kopce budu vlastne sletavat?

Pekne od jihu Beskyd vypada seznam takto:

Celou akci bych nerad absolvoval sam. Hledam nadsene piloty podobneho smysleni, kteri by se vydali pokorit beskydske vrcholky se mnou. Na clanek muzete reagovat v komentarich, tak se piloti a pilotky ozvete at muzeme spolecne vyrazit pod mrak a jeste dal.

Hned, jak jsme si s Klarou poridili naseho prvniho pejska Jacka (Jack Russell Terrier), prihlasili jsme se do brnenskeho Jack Russell Terrier klubu. Napadu a rad, jak pejska vycvicit, jak se o nej spravne postarat, neni nikdy dost a na webovem foru se clovek dozvi vse potrebne.

24. brezna 2010 jsme poprve vyrazili na spolecnou prochazku do kohoutovicke obory, kterou Jack vemi dobre zna. Nakonec sice dorazilo jen 6 pejsku, ale presto se akce vydarila. Celou smecku ozivila slovenska fenka Tibja, ktera vsechny prekvapila svym sportovnim vykonem. Ve veku 3 mesicu usla celou vzdalenost po svych a jeste nas k tomu vsechny bavila.

Prochazku zpestroval Artik s Jackem, kteri se neustale rvali o klacek. Perfektne vycviceny Tip zase nevahal skocit do studene vody pro hozeny klacek. Proste to byla vychazka se vsim vsudy a my uz se tesime na dalsi spolecne vylety s Jack Russell Terrier klubem.

Rad si vyrazim politat do Moravskoslezskych Beskyd, a to i presto ze jedu takovou dalku z Brna, trochu politam, a vecer se zase vracim do moravske metropole. Beskydske kopecky s vrcholy Radhoste a Lysa hora me ale uchvatily uz davno. A nejen ta krasna panormata, ale treba i mestecko Frydlant nad Ostravici.

Pri mem poslednim letani na Skalce 23. brezna 2010 jsem si vyslechnul zajimavy nazor mistniho pilota Zdenka, ktery v Beskydech leta od roku 1994. Oba jsme se vraceli z preletu vlakem do Kuncic pod Ondrejnikem a behem cesty si o paraglidingu v Beskydech povidali.

Ptal jsem se na jeho nejlepsi vykony, letani kolem Lyse hory a na vseobecne zazitky z beskydskych startovacek. Zdenek zacal dost pesimisticky: letani v Beskydech je proklety! Bud tu malo fouka, nebo fouka moc. Zakladny byvaji vetsinovu nizko a malokdo tady uletel prelet, ktery by mohl konkurovat vykonum letanym z Vysociny.

Na mou otazku jak je to mozne uz bylo tezsi odpovedet. Udajne je v Beskydech jakysi smog, ktery cloni celou lokalitu. Orientace vetsiny kopcu je na severo-zapad, coz take nedava predpoklady pro celodenni kvalitni termiku. Asi na tom neco pravdy bude. Jak jinak si vysvetlime fakt, ze doposud nikdo neuletel Beskydsky trojuhelnik.

Co je to Beskydsky trojuhelnik?

Jedna se o soutez pro XC piloty, vyhlasenou firmou Sky Paragliders. Pilot musi proletet 3 definovane otocne body a uzavrit tak FAI trojuhelnik o celkove delce 62 km. I kdyz vykon 62 km vypada jednoduse, doposud tuto trat nikdo neuletel!

Koukal jsem na nejlepsi vykony zaletene v Beskydech za posledni 4 roky a opravdu. Az na nekolik letu po vetru, ktere mely hodnoty pres 100 km nezaletel nikdo FAI trojuhelnik pres 50 km.

Nezbyva tedy, nez se za dlouhymi prelety vydavat do rakouskych, italskych ci slovinskych Alp. Presto se ale budu do Beskdyd rad vracet. Uz jen proto, ze jsem se na Javorovem ucil letat a mam od tamtud tolik sqelych zazitku.

Pro tento clanek je povoleno pridavat KOMENTARU. Tak se piloti vyjadrete. Jake mate zkusenosti s letanim v Beskydech?

Zima byla opravdu super, ale ceho je moc, toho je prilis. Dalsi snezeni ve druhem breznovem tydnu nas prinutilo prchnout na jih do Italie, s cílem roztahnout konecne pomackane krovky.

Nasi destinaci byl znamy letovy teren Norma, lezici 80 km jizne od Rima. Dlouhy hrebinek se tahne od severu k jihu a lezi jen 15 km od zapadniho italskeho pobrezi. Opravdu pekne misto nejen k letani ale i k poznavani.

Startuje se primo vedle pozustatku pevnosti Norba, postavene kolem roku 500 pred nasim letopoctem. Uvnitr pevnosti jsou stale k videni pozustatky lazni, dvou chramu a propracovana dlazba chodniku. Krome vykopavek Norby jsou zajimave take pozustatky vesnice Ninfa (12 - 13 stoleti), ktera byla opustena kvuli malarii.

Nez jsme se ale do Normy dostali, stavili jsme se na cely den do Rima. Sedm hodin chozeni po pamatkach nas docela zmohlo, ale stalo to za to. Fontana di Trevi me osobne zaujala nejvice.

Jeste ten vecer kontrolujeme podminky na startovacce Norma

My ale prijeli letat, takze hned po prijezdu bezime na startovacku zkontrolovat podminky. Kopec vypada luxusne, startovacka prostorna, vymezena hned dvema vetrnymi rukavy. Je ale pozde, a tak si jdeme uvarit neco tepleho k veceri. V noci klesa teplota na – 4°C, ale pres den se vyhoupne na krasnych 15°C.

Prvni den letani nic moc. Ve 14 hod. se cela oblast zatahuje velmi nizkou oblacnosti, a proto vsichni sedame. Druhy den uz je situace lepsi a konecne tocime termiku do mraku a letame trochu dal od kopce. Treti den jsme si zajeli zaletat na blizky teren Cassino, kde Michal zalitnul 28 bodovy FAI trojuhelnik. Po navratu do Normy jsme jeste jeden den poletali a cestou do Brna se stavili podivat na znamy letovy teren Poggion Bustone, kde se minuly rok letelo superfinale PWC 2009.

Par fotek z Rima najdete v sekci Photos pod cislem 76. Fotky z letoveho terenu Norma pod cislem 77.

Letosni zima konecne zacina povolovat a ja jen nostalgicky vzpominam jaka to byla krasa. Takovou zimu bych mohl mit kazdy rok. Narozdil od nastvanych ridicu jezdim prevazne na bezkach, takze ani nedostatek soli me nemohl rozhodit.

Bydlim sice v kralikarne, kotec c. 78, ale je to jen 80m od lesa, takze nasadim bezky za barakem a hura na vylet. Letos se mnou krasu stopy poznaval i Jack. Hned ze zacatku jsme davali denne 10 – 15 km a ja si naivne myslel, jak ho to bavi. Do te doby, nez jsem jedno rano vytahnul bezky, abych navoskoval skluznice. Jakmile me Jack uvidel s bezkama v rukou, stahnul ocas a zmizel do kouta. To jsem si poprve uvedomil, ze na 7mi mesicni stene je to asi moc velka fuska. Musim ale priznat, ze Jack ma po stovce ubehnutych kilometru stehna jako Sablikova plus perfektni fyzicku.

O co vice jsem letos najezdil na bezkach, o to mene jsem se venoval snowboardu. Doufam, ze v Rakousku vydrzi snih jeste aspon par tydnu, abysme to s Klarou mohli dohnat. Jedina navsteva Stuhlecku za zimu, to by byla opravdu ostuda.

Jinak uz se nemuzu dockat, az nam padackarum zacne sezona 2010. Ti stastnejsi co bydli na horach uz to odstartovali. My z Brna jeste cekame. Naposledy jsem letel 31. 10. 2009 z Lyse hory v Beskydech, a to uz je poradna doba. Kluci z Elmunda nakoupili kridla jak ziletky (Axis Venus II), tak jim asi letos nebudu stacit. Presto uz se tesim jak letos poprve vytocim zakladnu a slapnu do speedu.

Tak hlavne at nam vyjde to pocasi. Letu zdar!