Potosi je město ve střední Bolívii, založené roku 1545, kdy v hoře tyčící se nad městem, objevili stříbrnou rudu. Žíla byla tak bohatá, že důl se brzy stal nejproduktivnějším dolem na světě a město Potosi nejbohatším a nejrozvinutějším městem latinské Ameriky.



Jsme ve středověku, Potosi patří Španělsku a do místních dolů jsou dopravovány milióny otroků z Afriky. Město se nachází ve výšce 4.070 m.n.m. což otroci špatně snáší a často umírají na horskou nemoc. Pracovní podmínky byly a stále jsou tak otřesné, že během 300 let španělské kolonizace v dolech zemřelo 8 miliónů dělníků.

 

Příčinou smrti byly nemoci, úrazy, chemikálie v ovzduší a horská nemoc. Zaplatil jsem si tůru vedenou bývalým horníkem, který v dole pracoval 7 let. Věděl jsem, že podmínky této akce budou dost špatné, ale to co mě čekalo, předčilo veškerá má očekávání. Tůra začala nákupem proviantu pro horníky. Koupili jsme jim nápoje, cigarety a koka listy ke žvýkání. Koupili jsme si také dynamit, aby byla trochu sranda :o) Jen tak pro zajímavost, dynamit stál 30 Kč. Dynamit jsme odpálili po exkurzi a nahraný výbuch si můžete prohlédnout níže na stránce.


Nasadili jsme helmy a nazuli holínky. Po cestě do dolu jsme šli kolem domů, které byly celé posříkané krví. Byla to krev lam, které horníci obětují asi 4x do roka pro ochranu před úrazy. Chůze v dole byla opravdu náročná. Plazili jsme se úzkými a nízkými šachtami a lozili po polorozbitých dřevěných žebřících.


Pracovní podmínky v dole jsou stále na úrovni středověku. Bezpečnostní opatření neexistují a většina šachet nemá větrání. Všichni horníci žvýkají koka listy, což je droga, která jim pomáhá takovou dřinu překousnout. Veškerá práce se dělá ručně za použití jednoduchých nástrojů: lopata, krumpáč, majzlík a kolečka. Teploty v dole se pohybují kolem -10 C až +35 C. Vzduch v dole je plný toxických chemikálií díky kterým horníci umírají do 12 let poté, co začnou v dole pracovat. Většinou umírají na Silicosis Pneumonia (vdechování křemičitanu). Ročně v dole zemře asi 10-20 dělníků na úrazy. Většina ale umírá pomalu díky vdechování všech těch toxinů.


Strávil jsem v dole asi 2.5 hodiny a byla to tak nepříjemná zkušenost, ze už to nikdy neudělám. Vzduch byl tak špinavý, plný prachu a chemikálií, že jsem měl potíže dýchat. Nos jsem měl ucpaný špínou a hodně jsem kašlal. Důl se nachází ve výšce asi 4.000 m.n.m., takže je tam řídký vzduch a málo kyslíku. Když jsem viděl ty horníky v jakých podmínkách a jak pracují, nemohl jsem tomu uvěřit. Píše se rok 2007 a oni pracují 500 let starou metodou.