Potápím se a vegetím na ostrově Kecil (Perhentian Islands) na východním pobřeží Malajsie. Ostrov je asi 2 km široký a jeho západní a východní pláž spojuje tenká cestička džunglí. Džungle pokrývá většinu ostrova. Přejít z jedné pláže na druhou je otázka 15 minut a já tuto štreku absolvoval mnohokrát, protože na západní pláži bydlím, ale potápím se na pláži východní.

 

 

Také tam večeřím, a sem tam shlédnu nějaký film na DVD, což je součástí zdejšího večerního programu. Po shlédnutí filmu se kolem půlnoci musím vrátit tou klikatou cestičkou džunglí zpět na západní pláž.

Taková procházka noční džunglí je pořádný zážitek. Všechno v noci ožije a ty zvuky kolem, to si nedovedete představit. Všude kolem se to jen hemží různými živočichy, z nichž polovinu nedokážu ani pojmenovat. Musíte si dávat pozor, kam šlapete. Ocas dvoumetrového ještěra nebo hada vypadá stejně jako kořen stromu ležící přes cestu.

Tak si to pěkně šlapu kolem půlnoci nádhernou džunglí a najednou vidím, že moje baterka pomalu odchází. Zajíček Duracell to tentokrát nedobubnoval a nechal mě uprostřed noční džungle po tmě a samotného. Stalo se to přesně v polovině cesty, takže mě čekal asi 1 km zajímavých zážitků. Zastavil jsem se a snažil se počkat, až si oči zvyknou na nedostatek světla, abych aspoň něco uviděl. Tentokrát to ale nefungovalo.

Jak jsem se zastavil a zůstal v klidu, tak džungle kolem nádherně (ničím nerušena) ožila. Kráčím pomalu ostražitým krokem, oči doširoka otevřené, půlky nadoraz sevřené. Všude kolem se to hemží hady, ještěry, pavouky a gekony. Nevidím je, ale dobře je slyším, jsou všude kolem ... Trochu se bojím...

Nakonec jsem se po půl hodině trápení dostal úplně vyklepaný a zpocený strachem k chatce, kde bylo světlo. Myslím, že po tomto zážitku si koupím velkou zásobu tužkových baterek a vždy budu s sebou nosit náhradní pár.