Jezero Titikaka si drží několik světových rekordů: leží ve výšce 3.820 m.n.m. což ho činí nejvýše položeným jezerem světa, po kterém se dá plavit lodí. Dále je to největší jezero Jižní Ameriky, a také největší jezero světa, ležící nad 2.000 m.n.m. Historická důležitost jezera sahá ale daleko za tyto světové rekordy. Jezero Titikaka vždy hrálo důležitou roli v životě peruánských kmenů.

 

Lidé z kmene Uros byli vždy malý kmen. Několik století nazpět začali žít na plovoucích ostrůvcích, aby se tak izolovali od agresívních kmenů Collas a Inca. Dodnes takto žije na plovoucích ostrovech asi 300 domorodců (už jen kvůli turistům).

 

Své plovoucí ostrůvky staví tak, že používají mnoho vrstev rákosí, kterého roste na jezeře Titikaka dostatek. Z rákosí vyrábějí lidé kmene Uros absolutně vše: své domy, lodě i umělecké předměty. Jak rákosí od spodu uhnívá, postupně ho od vrchních vrstev znovu doplňují, takže povrch ostrůvku je vždy velice pružný a měkký.

 

Zajímalo mě, z čeho vlastně tito domorodci žijí, když si na svých plovoucích ostrovech nemůžou nic vypěstovat. Můžou samozřejmě rybařit, a také jsem v jejich vesnici viděl pár klecí s králíky a drůbeží. Všechno ostatní si ale musí dovézt z pevniny. Na fotkách si můžete všimnou, že všechny ženy jsou neobvykle obézní. Na ostrově totiž nemají žádný pohyb. Celý den sedí a ručně vyrábí předměty pro turisty.

 

Návštěva plovoucích vesnic byla moc unikátní zážitek.