Klášter Wat Ram Poeng leží na okraji malebného městečka Chiang Mai na severu Thajska. Asi stovka mnichů a mnišek tam tráví něco mezi 3 měsíci a 3 roky.

Od každého Thajce se očekává, že se na čas odebere do kláštera, aby se tak lépe připravil na život a mentálně se zdokonalil. Mniši jedí jednou denně - jen ráno, to co si vyžebrají. Každé ráno můžete na ulicích potkat spoustu mnichů, kteří jdou bosí ulicemi a nastavují své prázdné nádoby na jídlo.

Wat Ram Poeng učí meditaci jak Thajce tak cizince. Cizinců nás tam bylo 12 a režimu kláštera jsme se museli úplně podřídit. Bylo zakázano: používat el. zařízení, komunikovat s ostatními, psát, číst a zpívat.

Takto vypadal denní režim:

  • 04:00 Budíček
  • 04:00 - 06:30 Meditace
  • 06:30 Snídaně
  • 07:15 - 08:00 Hygiena a úklid
  • 08:00 - 10:30 Meditace
  • 10:30 Oběd a poslední jídlo toho dne
  • 12:00 - 22:00 Meditace
  • 16:00 Pohovor s učitelem
  • 22:00 - 4:00 Spánek

Nemyslete si, že jsem v klášteře hladověl. Poslední jídlo sice bylo před 11. hodinou ranní, ale protože jsem nedělal žádnou fyzicky namáhavou práci, tělo se zpomalilo a nevyžadovalo takový přísun energie. Strava byla lehká a až na výjimky vegetariánská. Každý den rýže, zelenina a ovoce.

 

Mniši v budhistických klášterech jsou šťastní a mentálně velice vyrovnaní a sebejistí. Nic je nerozhodí a se vším se dokážou lehce vyrovnat. Např. i se smrtí někoho blízkého.

Za 10 dnů jsem odmeditoval 85 hodin, což se na mě projevilo následovně: zlepšení sluchu, chuti a koncentrace. Celkové uklidnění mysli a soustředěnosti. Pobyt v klášteře ve mě zanechal veliký obdiv pro budhismus a všechny, kdo jím žijí.