Brněnský tým SHP mosty se po roční přestávce zůčastnil extrémního závodu čtyřčlenných štafet Adrenalin Cup, který se odehrál 25. června 2011 v Ostravici pod Lysou horou v Beskydech.

Členové týmu SHP mosty:

• BĚH: Zvěřina Vojtěch
• PARAGLIDING: Obořil Hynek
• MTB: Sovadina Martin
• KAJAK: Hustý Jakub

Co je to Adrenalin Cup?

Extrémní závod čtyřčlenných týmů, kde spolu soutěží běžec, paraglidista, cyklista a kajakář. Letos se závodu zůčastnilo 59 týmů.

• Běh do vrchu 16 km - převýšení 1.145 m
• Paragliding 5,5 km - převýšení 925 m
• Horské kolo (MTB) 34,5 km - převýšení 1.430 m
• Kajak 5 km – převýšení 65 m - 15 branek, skok do vody z rampy, eskymácký obrat

Jak probíhá závod Adrenalin Cup?

Na fotbalovém hřišti v Ostravici odstartují společně běžci, které čeká drsný běh na vrchol Lysé hory (1.323 m) po trati dlouhé 16 km. Tam předá běžec štafetu padáčkáři, který běží vyznačeným koridorem (asi 300 m) s padákem na zádech a následně slétává z vrcholu Lysé hory na fotbalové hřiště v Ostravici. Pilot předává štafetu cyklistovi, kterého čeká obtížná, 35 km dlouhá trať, která vede přes vrchol Lysé hory až k nádrži Šance. Tam předává cyklista šafetu kajakáři, který vyráží po proudu řeky Ostravice po 5 km dlouhé trati opět na fotbalové hřiště. Po cestě ho čeká technický úsek slalomových branek, povinný eskymák a nakonec i krátký běh do cíle.

A jak svou disciplínu popsali jednotliví členové SHP mosty týmu?

BĚH: Vojta Zvěřina (44. místo)

Už potřetí na Lysou! Nevím proč a kde se v člověku bere chuť se znovu postavit na start tohoto šíleného závodu, když dvakrát jsem se zařekl, že už nikdy! Je to výzva a hlavně super pocit, že tu Lysou ještě vyběhnu. Oproti minulým ročníkům měním strategii a nařizuji si krotit tempo a nechávat si rezervu. Zpočátku se nemůžu dostat do tempa, ale nechává mě to klidným, vím, že tento závod se začíná až po vyběhnutí sjezdovky a následném klesání. To je ale ještě přede mnou 900 výškových metrů. Na vrcholu sjezdovky tedy končí rozcvička a začíná závod, nasazuju železné tempo, které jsem odhodlaný udržet až nahoru. Občas předběhnu nějakého odpadlíka, který měl tak jako já v předchozích ročnících velké oči. V relativní pohodě dobíhám na traverz, který ukazuje, jak na tom kdo je. Vzpomínám, jak jsem se tady předloni trápil a teď mám na to, abych ještě přidal. Předbíhám další dva lidi. Ve vysoké trávě to tady taky není zadarmo a je to možná těžší než po asfaltu do kopce. Závěrečný kilometr k vrcholu už běžím na morál a nadoraz. Výběh na vrchol už je za odměnu a jsem rád, že předávám Hynkovi, který konečně poletí. Má co dohánět, ale časová ztráta v konkurenci chrtů přede mnou snad není nepřekonatelná. Další odměnou pro mě byla pusa od Káji, která sem dopoledne vyšplhala s pětiměsíčním synem na břiše. Mám pro ní v kapse velké překvapení …

PARAGLIDING: Hynek Obořil (19. místo)

Ani letos nebylo letové počasí, takže jsem nečekal, že poletíme. Foukal silný nárazový vítr a těsně před startem paraglidingu se k Lysé hoře tlačil nacucaný mrak. Startoval jsem mezi posledními, které ještě komisař pustil do vzduchu. Pak byla disciplína pro neletové počasí uzavřela. Hned po startu mě to nasávalo do mraku, takže jsem zaklopil stabilizátory a sešlápnul plný speed (let na maximální rychlosti). Let proti silnému nárazovému větru byl obtížný. Situace se ještě zkomplikovala, když jsem vletěl do mraku a asi 6 minut pokračoval v bílé tmě. Do toho začalo pršet a padaly kroupy.

Odhadovat v nulové viditelnosti směr letu bylo těžké. Naštěstí jsem po vylétnutí z mraku uviděl Ostravici, ale také piloty, kteří v nouzové situaci přistávali všude možně pod Lysou horou a do cíle ani nedolétli. Asi 200 m před fotbalovým hřištěm (cílem) jsem měl namále, a nevěřil, že do cíle vůbec doletím. Pak jsem se trochu přizvedl a přelétl řeku ve výšce asi 40 m a přistál bezpečně na parkovišti před fotbalovým hřištěm. Z posledních sil jsem doběhl do cíle a předal štafetu Martinovi.

HORSKÉ KOLO (MTB): Martin Sovadina (24. místo)

Pořádně jsme si s kamarády oddychli, když jsme viděli, jak žluto-modrý padák (to dopoledne už druhý a tentokrát ten "náš") přistál na parkovišti u stadionu. Po chvilce mi Hynek předal štafetu a já vyrazil osamocen na trať. V tu chvíli už i na stadionu lilo jak z konve.

Naštěstí byla první část výšlapu dost prudká a doslova zahřívací a déšť a zimu jsem začal vnímat až v prvním rychlém sjezdu a těšil se, až cesta začne zase stoupat. To jsem ještě netušil, co mě čeká. Někde na 8. km, když jsem zrovna řadil lehčí převod, se mi nepochopitelně přetrhlo řadící lanko u přehazovačky. Závada opravit nešla, a tak jsem totálně frustrovaný pokračoval dál během nebo spíš rychlou chůzí. Když se terén trochu narovnal, lámal jsem ten "nejlehčí převod" ze tří, které mi zbyly díky řazení vpředu. Po pár km jsem řetěz ještě dorazem přehazovačky posunul na třetí kolečko odspodu, což byl výrazný zlepšovák a začal jsem věřit, že se na Lysou vydrápu a snad i bez velké časové ztráty. Povedlo se. Na Lysé už mezitím přestalo pršet a dokonce vysvitlo sluníčko. Sjezd byl pro mě v dané situaci vysvobozením, i když prudké nekonečné pasáže s mokrými kořeny a kameny mi dávaly pěkně zabrat. Konečně jsem najel na asfalt pod Šancí a přede mnou byla jen rovinka po kostkách na předávku našemu kajakáři Jakubovi.

KAJAK: Kuba Hustý (20. místo)

Na rozdíl od mých předchůdců v týmu se při startu kajaků počasí umoudřilo a dokonce bylo i slunečno. Od totálně mokrého a špinavého Martina sprintujícího do cíle jsem přebral štafetu a po přeplavání řeky a skoku s kajakem z rampy jsem vyrazil na příjemně peřejnatý úsek studené Ostravice pod nádrží Šance.

Po zkušenostech z minulého závodu jsem si v první části trati nechal rezervy na slalomový úsek po cca 3 km. Skládal se z 15 technických povodných a protivodných branek, které se podařilo zajet bez komplikací a hlavně bez časové dvouminutové penalizace za neprojetí, a z povinného eskymáka. Poté jsem již naplno pokračoval do konce u stadionu v Ostravici, kde čekaly ještě 2 závěrečné branky likvidující poslední zbytky pádlovacích sil a hlavně cca 400 m běh s kajakem na stadion, kde už byl definitivní konec závodu. Tam jsme se potkali s ostatními a zjištění našeho umístění nás příjemně překvapilo - skoro stejně jako fakt, že Hynek přežil svůj let z Lysé hory :)

Dali jsme to toho všechno a celkově se umístili na pěkném 21. místě.

Stáhněte si kompletní Výsledkovou listinu Adrenalin Cup 2011