Pro cestu z Prahy do Dílí jsme si vybrali turecké aerolinky, které nás s přestupem v Istanbulu dopravili do sedmnácti milionóvé metropole. Dílí je obrovské mraveniště. Před přistáním jsme skoro 20 minut letěli v malé výšce nad nekonečným městem a letiště bylo stále v nedohlednu. Věděli jsme, že v Indii bude vedro, ale s takovou výhní jsme nepočítali. Po desáté hod. ráno se teplota přehoupla přes 40 stupňů a začalo peklo. Horký vzduch, který se dotýkal našich těl pálil jako vzduch z otevřené trouby. Jsme na místě, začíná hon na Enfieldy.

Většina moto shopů má své dílny ve čtvrti Karol Bagh, kde jsme navštívili hned tři známé prodejce: Lalli Singh, Toni a Arun Mandaan. Jen Arun měl ale to, pro co jsme do Dílí přijeli - dva zrenovované dieslové Enfieldy z roku 1965. Po několika hodinových prohlídkách desítek strojů se rozhodujeme pro Aruna a podepisujeme kupní smlouvy. Máme radost z toho, co se nám za jediný den podařilo. Hned v sobotu jsme sehnali přesně to, co jsme chtěli. Motorky jsou úplně zrenovované a po výbrusu. Prvních 500 km musíme jet opravdu pomalu a s citem, aby si nové díly sedly.

Jízdu po hlavním městě si zatím nedovedeme představit. Je tu hrozný provoz a nikdo nedodržuje pravidla. Ten kdo je větší a víc troubí má přednost. Všude se toulají psi a dobytek, krávy stojí uprostřed silnice. Už jsme viděli i dva slony, kteří byli přirozenou součástí zdejšího provozu. Na indický způsob jízdy si budeme muset rychle zvyknout.

Zítra nám diesel mechanik ukáže nejdůležitější věci v nastavení motoru a na mašiny si přiděláme padáky, nosiče a další drobnosti. V pondělí nás ještě čeká návštěva íránské ambasády a žádost o vízum. Pokud půjde všechno podle plánu, můžeme ve čtvrtek metropoli opustit a vyrazit směrem na severo-západ ke městu Amritsar.