Byl to hrozný boj, ale podařilo se. Dostali jsme se legálně do Pákistánu bez Carnetu s motorkami na indických značkách. Bylo to vyjednávání na 4 dny. Dva dny na indických hranicích a dva dny na pákistánských. Namísto Carnetu jsme použili Temporary Import Licence.

INDICKÁ HRANICE DEN 1:

Na indické hranice vyrážíme poprvé v neděli, což se později ukáže jako špatný den, protože polovina úředníků o víkendu nepracuje. Imigrační úředník nám dává bez problémů exit stamp do pasu a přecházíme k celníkovi. Tam nás čeká velice nepříjemný pán, který má na starost proclení. Říkejme mu třeba Kokotek. Když mu vysvětlujeme situace, že chceme s indickými motorkami bez Carnetu do Pákistánu, hned se na nás rozčepíří, že to nejde a že si máme obstarat Carnet. Později vyhrožuje i tím, že nám zabaví motorky, a že na této hranici se nedá takové zboží exportovat a máme se vrátit do Dillí a tam vše potřebné vyřídit. Vše co nám řekl, je lež a jeho vlastní omezené názory. Naštěstí tam byl jeho nadřízený, rozumný chlap, kterému jsme situaci vysvětlili a on vše pochopil. Bohužel nám vysvětlil, že k našemu procesu bude potřebovat vyhledat export účtenku z podobného případu v minulosti. Člověk, který má tuto agendu na starost, bude v práci až v pondělí.

Požádali jsme o zrušení razítka o opuštění země, a vyrazili zpět do Amritsaru.

INDICKÁ HRANICE DEN 2:

V pondělí jsme na hranice dorazili hned v 9 hod. abysme měli dost času na papírování jak v Indii tak v Pákistánu. Netušili jsme ale co nás čeká. Abych to trochu zkrátil. Kvůli našemu případu se sešlo celé vedení celnice (asi 8 papalášů s turbany a velkými vousy). Ten s největším knírem rozhodl, že je to možné, ale musí se najít poslední případ, kdy podobný postup povolili. Trvalo to jen 6 hodin a našli všechny potřebné papíry z minulých případů. My byli na celnici bez snídaně a celý den hlady, jen o vodě a čaji. Nakonec se slitovali a donesli nám trochu jídla k obědu. Museli jsme trochu koulet očima a padat do mdlob z hladu, a vyšlo to :) Po 15. hodině nás pustili na pákistánské hranice.

PÁKISTÁNSKÁ HRANICE DEN 1:

Do země nás pustil urostlý voják amerického vzhledu, ale s pěkným vousem a zářícími zuby. Velice ho potěšil náš pozdrav Salam Alejkum a zvědavě si prohlížel naše historické stroje. Ukázal nám cestu k celnici a začala další papírová bitva.

Na pákistánské celnici nikdo nepracoval. Bylo těžké tam vůbec někoho najít. Nakonec se nás ale ujal jeden hodný celník, kterému jsme vysvětlili náš plán cesty bez Carnetu. Moc se mu to nelíbilo, protože je to pro něj více papírování, ale přiznal, že takové případy existují. Nakonec nám ukázal složku, kde byly spisy ostatních odvážlivců na motorkách bez Carnetu. Pohlédli jsme si spisy jedné Polky a jednoho Ira a museli sepsat stejné dokumenty jako měli oni. Naše dokumenty pak musel schválit nejvyšší celník, což tady byla k velkému překvapení žena, a bylo hotovo. Za jeden den se to ale nestihlo, takže jsme přespali v motelu na hranicích. To byla noc. Bez elektriky, bez větráku a přes 40 stupňů ve stínu.

PÁKISTÁNSKÁ HRANICE DEN 2:

Druhý den jsme došli hned ráno na celnici, ale proces se hrozně natahoval. Nakonec jsme měli vše vyřízené až po 16 hodině a mohli vyrazit do Lahore. Samy nás ale nepustili. Jel s námi jeden úředník, který měl dohlédnout na to, že motorky naložíme do vlaku. Dále s námi jel dohled, kterého jsem do Lahore vezl na motorce já :) To byla sranda. Prý je to náš bezpečnostní doprovod, akorát neměl svoje auto :)

Nejprve jsme museli zajet na váhu a zvážit motorky (380 kg). Pak si koupit lístek do Quetty a nakonec koupit lístek pro motorky. Opět to bylo spoustu papírování. Až bylo vše hotové, zajeli jsme ještě do kurýrní služby, která všechny dokuenty poslala do Quetty, aby nám tam motorky vydali až dorazíme. Docela komplikovaný proces, ale podařilo se.

Naše poznatky jsou následující: I když vám někdo říká, že to nejde, tak tomu nevěřte! Všechno jde, pokud máte zjištěné možnosti a více, co děláte. Buďte trpěliví a stůjte si za svým. I úředník se může mýlit, jak nám 3 hodiny ukazoval Kokotek. Stojí to hodně nervů, čekání, ale jde to. Čeká nás ještě dlouhá cesta, takže krátká vlaková vsuvka nás vůbec nemrzí.