Máme za sebou prvních 500 km z Dillí do Amritsaru a také první nehodu. Ještě že se nic vážného nestalo. To byla ale cesta.

 

Motorky šlapou na jedničku, jsou ale po generálce, takže je musíme opatrně zajíždet. To znamená cestovat max. rychlostí 50 km/ hod., což je vhodné jen pro pozurování šneků u silnice. Tímto tempem musíme ujet 2 tisíce kilometrů, než budeme moci zrychlit na 80 km/hod. Naštěstí nám to akorát vychází, že když vjedeme do Íránu, tak vyměníme oleje a můžeme zrychlit tempo.

 

Pijeme i sedm litrů vody denně, ale stále máme žízeň. Jsme brutálně propocení a utahaní. Ještě jsem zapomněl na jednu věc – naše zadky zažívají středověk. To je bolest, už nevím, jak si na motorce sednout a to máme za sebou jen dvacetinu celé cesty. Mazec. Budeme si muset zvyknout.

 

Dnes jsme v Armitsaru navštívili Golden Temple, ale to bude asi na samostatný článek. Dále jsme si zajeli na pákistánské hranice a podívali se na teatrální "Border Bravado" neboli sundávání vlajek dvou států, které se rozhodně nemají rádi. To bude asi také na samostatné vyprávění. Je tu tak pomalý internet, že nemůžeme publikovat fotky a videa, i když jich máme spoustu. Tak vydržte, všecko bude :)