Z Dílí vyrážíme brzy ráno, abychom se vyhnuli zácpám. Cesta na server do Amritsaru je dobře značená, nikde nebloudíme a po osmé hodině ranní už čmudíme po dálnicí rychlostí 45 km/hod.



Kolem oběda začíná být nesnesitelné horko. Často zastavujeme a kupujeme litry balené vody, abychom těch 41 ve stínu přežili. Z motorů sálá teplo takže naše zadky jsou jako na rozpálené plotýnce.

A teď ke stylu jízdy po indické dálnici. To se nedá popsat, to se musí zažít. Jedeme po dálnici, kde jsou oddělené pruhy a najednou v našem protisměru náklaďák. Normálně v protisměru na dálnici. A nebyl sám, takto jsme potkali motorky, auta, rykše, buvoly, autobusy a dodávky. Jsou to blázni. Další šílenost je, že mezi oddělenými pruhy jsou otevřená místa, kde se dá udělat U-turn, čehož auta mocně využívají. Takže jedete ve svém nerušeném pruhu a najednou auto před vámi zastaví a zabočí do protisměru. Nebo naopak. Do toho to nekonečné troubení každou sekudu aspoň pět aut naráz, strašný smog a špína a vedro 41 ve stínu. Na slunku je přes padesát.

Na jedné takové křižovatce na dálnici, kde auta jezdila napříč všemy pruhy, se Martin vyboural. Jel v rychlém pruhu, nejblíže ke svodidlům, když v tom mu do cesty přijela malá dodávka a Martin už se jí nestačil vyhnout. Brnknul řidítkem o předek dodávky, řidítka se otočila o 90 stupňů a Martin letěl přes motorku dopředu. Enfield se zabořil do silnice předním kolem a Martin přistál hlavou přímo do asfaltu. Ještě že máme kvalitní přilby z Evropy. Indická helma by tenhle náraz nemusela přežít.

Měl jsem na tachometru natočených přesně 287 km když se to stalo. Zaparkoval jsem Enfielda u krajnice a šel Martinovi pomoci. Naštěstí se Martinovi nic vážného nestalo (jen odřená holeň) ale motorka vypadala špatně. Přední vidlice se zabořila do motoru a poškodila setrvačník. Celý předek je dost rozmlácený. Teď využíváme výhody že indickou motorku Royal Enfield vám v Indii opraví úplně všude - v každé malé vesničce.

Rozbitou mašinu nakládáme na dodávku a v první vesnici po cestě Mandi Gobindgarh v Punjabu zajíždíme do malé dílny, kde nám motorku opraví.

Mechanik je optimista a říká, že za 6 hodin je mašina opravená. Bereme to s rezervou a jdeme si někde najít ubytování. Ze šesti-hodinové opravy se vyvrbily 3 dny ale mašina jede. Nebylo to úplně jednoduché, protože nám chyběly některé dieselové díly, které mechanik neměl. Musel nám je přivézt mechanik z Dílí. V noci na chodníku díly vyměnil a motorka byla znovu připravená na cestu do Amritsaru.

Tři dny v Mandi Gobindgarh nebyly jednoduché. Nikde to není internet. Všude se tu prodává železo ve velkém. Po ulicích se válí traverzy, íčka, téčka a různé kulatiny.
Celé dny jsme trávili pozorováním mechanika jak ničí fungl nové díly a snaží se opravit něco, co neumí. Byl to hrozný pohled. Rozbalil třeba úplně nový pochromovaný tlumič a praštil s ním o betonovou zem tak, že se chrom odlupoval. Škoda mluvit.

Byla to pro nás pěkná škola, tahle nehoda. Jedeme na sever a nic nás nezastaví!