Abychom vůbec mohli projet Pákistánem bez Carnetu, museli jsme naše naftové enfieldy na pár dní předat pákistánské celnici.

 

 

 

Sice jsme měli dokument "Temporary Import Licence" a bez něho by se námi vůbec nebavili. Ale zabavení motorek jsme se přesto nevyhnuli. Ani jsem se moc nesnažili tomu vyhnout, protože jsme měli obrovskou radost, že se nám podařilo dostat se do Pákistánu na indických značkách a bez Carnetu.

 

Celníci ve svých archívech našly podobné případy jako jsme byli my a celý papírový proces "zabavení motorek" jen zopakovali. Museli jsme podepsat spoustu lejster a okopírovat naše pasy asi desetkrát. Celé se to protáhlo na 2 dny, protože v Pákistánu není stabilní elektřina. V podstatě hodinu fungovala, a pak zase hodinu nejela - což nás hodně trápilo v noci, kdy nefungovala klimatizace a bylo 32 stupňů Celsia.

 

Když bylo papírování na hranicích hotové, naložil jsem na své zadní sedlo celníka a dovezl ho do Lahore na železniční stanici, kde dohlédl, že tam motorky necháme, aby mohly jet vlakem do Kvéty. My si také koupili lístky na vlak, motorky se zvážili a všechny dokumenty jsme poštou poslali na celnici do Kvéty, kde si motorky vyzvedneme.

 

Opravdu spousta papírování, ale my byly šťastni, že se to celé podařilo. Teď ještě přežít Kvétu a jedeme do Íránu.