Cestu z Kvéty na hranice s Íránem máme rozdělenou na dva dny. Jde pouze o 650 km, ale cesta je na některých místech tak špatná, že se nedá nazvat silnicí.

Úseky asfaltu se střídají s místy, kde jsou jen hromady kamení. Taková místa projíždíme rychlostí 20 km/ hod. a modlíme se, aby se nám motorky nerozpadly. A ony se rozpadávají. Zatím mi upadnul výfuk, zrcátko, páčka přední brzdy, sedlo a spoustu dalších šroubů a matiček. Výhodou je, že moje motorka teď váží o 10 kg méně :)

 

Z Kvéty jsme vyrazili chráněni policejní eskortou. Policie si nás předávala vždy na hranicích svého okrsku. Po cestě do Taftanu si nás takto přebrala asi dvacítka různých posádek. Většinou se jednalo o vůz typu PickUp, kde vzadu na otevřeném prostoru seděli dva policisté s kalašnikovy. Policistům se nelíbilo, že jedeme jen 55 km/hod. Nám se zase nelíbilo, že jsme na každém Check Pointu museli vyplnit svá jména, stát, SPZetky a ostatní údaje z pasu.

 

Cesta byla místy tak rozbitá, že jednomu vozu policejního doprovodu se ulomila poloosa předního kola. Využili jsme situace, sáhli na plyn, a konečně si úžívali svobodnou jízdu rozmanitou krajinou - normálně jsem jim ujeli. A bylo se na co dívat. Cesta začala vysokými horami na pravé straně, tvořícími hranice s Afghánistánem. Nalevo nelítostná poušť, písek a kamení. Později kamenitou pustinu vystřídaly oázy s vysokými palmami, kde byla stáda velbloudů, ovcí a koz. To byla podívaná. Mezi zelenými políčky byly vidět slunečnice, brambory, luštěniny a sem tam ovocné stromy.

 

Barva skal kolem se postupně měnila od pískovcové, přes červenou až po hnědo-černou, připomínající uhlí. Viděli jsme spoustu velbloudů, kteří se jen tak procházeli pouští. Často to byla rodinka dvou dospělých a jednoho či dvou mláďat.

 

Hned v první části cesty nás potkala písečná bouře, ve které se nedalo jet. Písek jsme měli všude. Od krajnice vozovky vyplazovala poušť dlouhé jazyky písku až do druhého pruhu, kterým jsem se museli vyhýbat. V druhé polovině cesty se krajina měnila od hornaté k naprosté placce, skrze kterou se plazila jako obrovský had jediná cesta. Do Taftanu, posledního města v Pákistánu, jsme dorazili v 16 hod. a hranice s Íránem už byla zavřená. Zbylo vyřídit pár formalit na pákistánské celnici a druhý den ráno vyrazit do Íránu.