Jedeme s Martinem do Isfahánu a těšíme se na první íránské památky. Motorky šlapou jako švýcarské hodinky a cesta pěkně odsýpá. Na tachometru 70 km/hod., no prostě jízda jak má být. Najednou rána jako z děla. Buch, buch, rychle chytám spojku a slyším jak se něco ještě párkrát potkalo s pístem ve válci. Motor se zastavil a já měl v tu chvíli pocit, jakoby motor zemřel.




Kdysi jsem zadřel motor na Jawě 350, ale byl to jiný zvuk. Tohle bylo trochu jiné. Prostě se něco potkalo s pístem a já přemýšlel, co se stalo. Pokud se potkaly ventily a píst, tak končím. Stojíme asi 15 minut na krajnici, než u nás zastavuje auto. Řidič mluví trochu anglicky, takže jsme zachráněni. Martin jede do nejbližšího města pro někoho s dodávkou, já hlídám obě motorky na silnici.


Za 20 minut motorku nakládáme a v první vesnici si v malém pneu-servisu vytvářime plácek pro opravu. Poprvé v životě rozdělávám dieselový motor. Koukám na píst a opravdu. Na pístu je naražený malý kousek kovu - špona, asi 1.5 x 0.5 cm. Za chvíli zjišťuji jak se tam dostal:


Kovové koleno spojující válec se vzduchovým filtrem se téměř dotýká rámu motorky. Kvůli vibracím se koleno stále oťukávalo o rám, až tam vznikla díra. Odtamtud se vyťukaný kov nasál přímo do spalovací komory, kde se potkal s pístem. Jsem šťastný, že píst je nepoškozen. Ten malý šrám na povrchu nebude mít na běh motoru žádný vliv. Vše počlivě skládám dohromady a rovnou měním olej, olejové filtry a palivové filtry. Po šesti hodinách je motorka opravená, a my varážíme vstříc dalším dobrodružstvím.


Během cesty máme skoro každý den různé technické problémy. Martin už 3x píchnul zadní kolo, blbne mu spojka a má problémy s převodovkou. Mě upadlo pár věcí, ulomila se rokověť plynu a sem tam se z motoru ozývají zvuky, které bych tam nečekal :) Přesto všechno motorky stále jedou a my se s nimi přibližujeme k Česku, domů.