Krajina na jiho-východě Íránu (Beluchistan) je jen poušť. Čím více se pohybujeme na severo-západ, tak se krajina mění na zelenější a kopcovitější. Na západě už jsou vidět zarostlá zelená políčka, na kterých pracují zemědělci.

Naprosto úchvatná je krajina od Zanjanu až po hranice s Tureckem. Taková pohádková krajina s políčky, zvířaty a zemědělci. Škoda, že jsme nemohli každou chvíli zastavovat a fotit. Na úpatích kopců jsou vesnice jakoby zapuštěné do svahu. Konečně vidíme i stromy, kterých bylo doposud jako šafránu. Je vidět že hranice s Tureckem bude hodně hornatá. Jsem zvědavý, jaké kopce nás čekají v Turecku. Možná konečně vyzkoušíme, jestli Diesel Enfield jede i do kopce :)

Nejvíce nás překvapila pohostinnost místních lidí. Zvou nás na čaj a chtějí si vykládat. Jsme pro ně tak trochu za exoty. Dokonce nás zastavují i na ulici a ptají se odkud jsme a kam jedeme. Někde je toho moc, ale chápeme jejich zájem. Českou republiku většinou neznají. Zatímco v Pákisánu jsme neviděli jidinou ženu, tady je jich spousta a nejsou zahalené. Všechny nosí šátky a jsou velice moderně oblékané.