První turecké kilometry jsou poněkud mokré, a pravděpodobně nás čeká daleko více vody, než bychom si přáli. Hned za íránskými hranicemi se spustily přívaly vody z nádherně vyvinutého Cumulonimbu, a na obloze nechyběla obrovská duha. Zcéna jako z pohádky.

Krajina se již navrvalo přeměnila na úrodnou půdu a pasviny. Pasáčků krav, koz a ovcí jsme viděli nespočet. Vykukující vrcholky hor na západě dávaly tušit, jaké kopce náš ještě čekají.

K pozdmínu odpoledni jsem dorazil do prvního města za hranicemi - Agri. Ubytoval jsem se v prvním hotelu po cestě a jak se ukázalo, byla to výborná volba. Přestože je Hotel Almira v rekonstrukci, po krátkém přemlouvání mi dávají pokoj na jednu noc. V přízemí hotelu jsou klasické turecké lázně se vším všudy. To je to pravé, co moje unavené a zmoklé tělo potřebuje. Nejprve důkladká sprcha od nafty a oleje, potom už parní sauna a horká lázeň. Ve vedlejší místnosti Turek masíruje skuhrajícího nebožáka. To už bych dneska nezvládl. Únavou se mi zavírají oči.

Natahuji budíka na 6:00 a chystám se na turecký maratón. Od teďka je moje cesta jen transitem do České republiky, během kterého se pokusím překonat 700 km ujeté vzdálennosti za jeden den na dieselovém enfieldu :)