FRANCIE: Výstup na Mont Blanc

Thursday, 23 September 2010 00:00

I am working on this translation right now. Come again soon!

Mont Blanc je svojí výškou 4.810 m n. m. nejvyšší horou Evropy. Vrchol se nachází v masívu Mont Blanc na francouzsko-italském pomezí. Pokud se tam vydáte z Česka, musíte nejdřív dorazit do městečka Chamonix, které leží v údolí pod Bílou horou. Nejkratší a nejrychlejší cesta z Brna vede přes Prahu, Plzeň, Nurnberg, Bern a kolem ženevského jezera. Je to zhruba 1200 km a cesta trvá asi 12 hodin. My se vydali spodem přes Itálii, protože jsme v Udine vyzvedli třetího člena výpravy - Kamila. Skupina byla tedy kompletní: Hynek, David a Kamil.

Před námi 1.200 km

S Davidem jsme z Brna vyrazili v 15 hod. a kolem desáté vyzvedli v Udine Kamila. Následovala dlouhá cesta přes Milano a tunelem pod Mont Blanc do Chamonix. Hned ráno po probuzení nás přivítalo krásné počasí a Mont Blanc se tyčil vysoko nad údolím. Nádhera.

Zvolit 2-denní nebo 3-denní výstup?

Klasická cesta na Mont Blanc vede z vesničky St. Gervais zubačkou do zastávky Nid d Aigle (2.380 m), dále pěšky do sedla k chatě Refuge de Tete, na chatu Gouter a vrchol MB. Máte-li čas je rozumné zvolit 3-denní výstup, který si více vychutnáte a během kterého se můžete aklimatizovat. My čas neměli, a proto jsme zvolili 2-denní schéma. Takže první den až na chatu Gouter, což znamenalo nastoupat 1.700 m a druhý den posledních 1.000 m na vrchol. Je dobré vědět, že 2-denní výstup nerespektuje pravidla aklimatizace.

Ještě dopoledne jsme nachystali vybavení a vše potřebné pro odpolední výstup. Poslední "zubačka" Tramway du Mont-Blanc nám naštěstí ujela, takže jsme se ten den na výstup nevydali. To se ukázalo jako rozumné, protože jsme byli po cestě z Brna hodně unavení. V 19 hod. jsme zalehli a spali hlubokým spánkem až do 7 do rána. Pak rychlá snídaně a nachystat vše potřebné. Zubačka jela v 8:00 a nechtěli jsme na ni chybět.

Zubačkou jedeme do Mont-Lachat (2.100m)

V St. Gervais kupujeme lístek za 28 Euro a dozvídáme se, že pro technické problémy na trati vláček nejede až nahoru, ale jen do 2.100 m. Zbytek musíme pěšky. Ve 2 kilometrech jsou základny mraků, ale nad nimi už je krásně a my se poprvé kocháme nádhernými výhledy do krajiny. Potkáváme i Kozorožce horské, které hbitě fotíme.

Konečně šlapeme do kopce a po půl hodině chůze po kamenech musíme nasadit mačky, protože cesta je místy pokryta sněhem a ledem. Po 2 hodinách chůze jsme v sedle u chaty Refuge de Tete Rousse, kde Kamilovi docházejí síly. Zbytek výletu zůstáva Kamil na chatě a modlí se, aby mu nepraskla hlava a nevyskočily oči z důlku.

Mě a Davida čeká technicky zajímavý výstup na chatu Gouter, kde máme naplánovaný nocleh. Konečně pořádné stoupání, začínám zpomalovat a vychutnávat si technické pasáže. V místech kde se pro náročnost hromadili turisté jsem čekal, fotil a užíval si výhledy na horské masívy a ledovce.

V 15 hodin jsem nahoře, vychutnávám si zasloužený čaj a čekám na Davida. Ten se asi za hodinu doplazil na pokraji sil celý ušpiněný, jak se po kamenech sunul nahoru :) Každý si kupujeme litr černého čaje a koukáme, jak nám vyplavené endorfiny kreslí široké úsměvy na tvářích. Jídlo nám zůstalo dole s Kamilem, tak nezbývá než ochutnat večeři "a'la Gouter" za 24 Euro. Po takovém výstupu bychom si zasloužili něco lepšího, než kyselou klobásu s kuskusem a kečupem. Takovou šlichtu jsem v životě nejedl a David (profesionální kuchař) to raději ani nekomentoval. Říkal něco o nakládání zkaženého masa do octu ... Dezert byla připálená buchta, takže super …

Spíme 20 minut a hurá na kopec

Před devátou uleháme v chatě Gouter, kde je k dispozici asi 60 míst ke spaní. Je dobré si místo telefonicky zarezervovat den předem. Naivně si s Davidem myslíme, že budeme spát. Všechno je jinak. Do 21 hod. se všichni vrtí a chystají ke spánku. Po deváté nastává ticho a začíná fáze prdění. Po 15 minutách prdění nastává krátké ticho a hned potom fáze chrápání. Tato fáze je dost dlouhá, u některých až do rána. Kolem půlnoci už se v noclehárně vůbec nedá dýchat, vedro je na padnutí. Odhazujeme deky a svlékáme se do trenek. Plánovaný budíček ve 3:30 nám překazili Portugalci, kteří začínají v 1:15 probírat taktiku výstupu. Ve 2:00 vstává zbytek chaty, lidé vaří snídani a chystají se k výstupu.

Dobrá radaNespěchejte s ranním výstupem. Než vyjde slunce, je venku tma a zima. Kopec vám neuteče! Spousta turistů vyráží už před 3 hod. ranní a pak mrznou na vrcholu a čekají na východ slunce. My vyrazili ve 4 hod. Na vrcholu jsme byli v 8:15. Foukal velmi silný vítr a bylo –22C. Nepodceňujte teplé oblečení a zimní rukavice.

Ve 4 hod. zapínáme čelovky a pomalým tempem kráčíme k vrcholu. Cesta není náročná. Dáváme pozor kam šlapeme, abysme se z úzkého hřebene nezřítili dolů. Po cestě potkáváme několik promrzlých turistů, kteří to vzdali. Jeden "horolezec" vydatně zvrací, ale nevzdává to. V 8:15 dosahujeme vrcholu, fotíme, koukáme kolem a gratulujeme si navzájem :)

Pak už jen nekonečný sestup do chaty Gouter a další teplý čaj. David má na chatě padák, takže využívá slabého větru a letí dolů do Le Fayet. Mě ještě čeká 1.700 m sestup dolů a cesta zubačkou do St. Gervais, kde se všichni zase setkáváme. Nedělní odpoledne trávíme prohlídkou krásného městečka Chamonix. Zpět do Brna už jedeme přes Švýcarsko, Německo a Rakousko.