Hynek Oboril | Round the World

Wednesday, 15 September 2010 00:00

I am working on this translation right now. Come again soon!

Podzimní paragliding v Dolomitech byl pro mě jedna velká neznámá. Každý o Marmoládě mluvil jako o nádherném létání s pohledy na obrovské skalnaté stěny spojené se vzrušením z brutálních stoupáků a klesáků. Minulý víkend jsem na vlastní kůži zažil, že vše co jsem o paraglidingu na Marmoládě slyšel, byla pravda.

Do Canazei jsme z Brna dorazili za 9 hodin cestou přes Vídeň, Linz, Salzburg a Innsbruck. Do Ford Mondea jsme se nevlezli, proto jsme přesedlali do většího Sharana a začali hltat kilometry. Posádka: Mirek, Honza, Petr, Ája a Hynek. V pátek ráno bylo hodně oblačnosti, mraky se líně valily přes okolní kopce. Přesto jsme vyrazili na start a dali první seznamovací půlhodinový slet. Přistávačka v Canazei je obrovská posekaná louka plná hovězího trusu, která některým pilotům tak tak stačila, aby se v odpolední údolce trefili na přistání :)

V sobotu nás vzbudila zima, ale krásné počasí bez oblačnosti. Lanovka vyvážela na start desítky helmutů, a tak se startovní louka brzy proměnila ve Václavák. První stoupáky nad startem byly proto nejen zkouškou pilotního umu, ale také testem odvahy a ostrých loktů. Vytočil jsem první stoupák a hrnul si to pěkně k nejbližším skalám. Výhledy to byly opravdu famózní. Všude kolem nádherné ostré vrcholky hor přesahující 3.000 m. n m. Stoupáky byly často těsně vedle silných klesáků, takže o pohyby rukou nebyla nouze. Už ten večer jsme všichni věděli, že jsme ve správný čas na správném místě. A to jsme ještě nevěděli co nás čeká v neděli.

Neděle ráno byla obzvlášť zima. Na východ slunka jsme čekali jako koza na podrbání. Sluníčko pomalu roztahovalo svou hřejivou náruč a my hbitě nastavovali promrzlé tváře, abysme končně roztáli. Už ráno bylo ale jasné, že dnes je den D a bude super polítání. Náladu nám na chvilku pokazila prázdná nádrž našeho Sharana, a později i vybitá autobaterie. Ale teď bylo na programu létání na padákových kluzácích ve stratosféře nad italskými Dolomity :)

Pozor!Létání v Dolomitech není pro začátečníky! Nejen stoupáky, ale i klesáky zde mají ohromnou sílu. Během 3 dnů, které jsme v Canazei trávili, musela letět 3x helikoptéra k vážnému zranění pilota.

Startujeme plni očekávání a naskakujeme do výtahů sahajících až do výšky 3.333 m. n m. Takový rozhled jsem už dlouho neviděl. Fakt nádhera kam se človek podíval. Kolem se tyčily vrcholy Punta Grohmann, Marmolada, Catinaccio a Piz Boe. Každá sranda něco stojí a naše výhledy byly vyplacené brutálními stoupáky a klesáky. Jeden stoupák jsem nabral tak nějak naplno, protože mě doslova nadhodil ze sedačky. Cuklo to, jako kdyby mě do zadku kopnul Maradona. Jindy jsem potkal takový klesák, že mě můj žaludek polechatal na mandlích. No prostě spousta legrace a zdravého tělocviku.

Zkoušel jsem zaletět nad Marmoládu, ale nedařilo se. Nejdříve jsem to zkusil z jižní strany, ale nic. Pak jsem tu zkusil ze severu, ale tam to vůbec nechodilo, tak jsem to vzdal. Škoda, že jsem tam byl sám. Na cestě zpátky jsem potkal skupinku asi 10ti pilotů, kteří si navzájem pomáhali a za půl hodiny byli nad Marmoškou. Byl mezi nimi i Mirek, který si létání v Dolomitech vysloveně užíval. Dolů jsme ho tahali heverem, a ani to se nám nedařilo. Ten človek lítal jako samotný Horus.

Sezónu 2010 jsem si moc neužil. 6 týdnů věnovaných Elspeedu bylo těžce znát na nalétaných hodinách. Tato akce mi to ale zčásti vynahradila. Takové polítání můžu doporučit každému. Je třeba si pohlídat počasí aby moc nefoukalo a nebyla oblačnost. Létání v Dolomitech ale není pro začátečníky, o čemž nás denně přesvedčovala záchranná helikoptéra.